Dva největší dodavatelé pohonných hmot na českém trhu, společnosti Unipetrol a MOL Česká republika, určují od ledna svým odběratelům velkoobchodní ceny paliv podle vlastního cenového indexu. Obě strany uvádějí, že smyslem existence změny pravidel a cenových indexů je transparentnost cen a jejich relevance právě pro specifika zdejšího trhu. Panuje ale výrazná a nervózní obava z toho, že pokud mají v rukou cenotvorbu dva nejsilnější hráči s většinovým podílem na velkoobchodním trhu, nemusí to přinášet zrovna jen pozitiva. Případem se začal zabývat i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
Adam Jaros, ředitel Jednotky obchodu Rafinérie společnosti Unipetrol, ujišťuje, že cenový index je správným krokem, jenž co nejlépe reflektuje skutečnou situaci na českém trhu: „Nadále budeme kombinovat perspektivu evropského trhu se specifiky trhu domácího, což činí index UIC jedinečným. Jsme přesvědčeni, že náš index je výhodným nástrojem pro všechny účastníky na trhu pohonných hmot.“ Dodává, že dosavadní praxe přináší pozitivní zpětnou vazbu.
Jednoduchost, transparentnost a relevance
Největší přínos vidí Unipetrol právě ve zjednodušení cenotvorby, zvýšení cenové transparentnosti a relevance pro zdejší trh. „Naší snahou bylo výrazně zjednodušit zákazníkům na českém trhu orientaci ve velkoobchodních cenách pohonných hmot. Index je veřejně přístupný a zdarma. Pomohli jsme tak v orientaci nejen velkým, ale především mnoha menším zákazníkům,“ je přesvědčen Adam Jaros. Firma uveřejňuje index UIC na webu a pracuje na vylepšených funkcionalitách tak, aby k němu měl kdokoli co nejjednodušší přístup.
Vlastní mechanismus cenotvorby spustil v lednu také MOL a podle Josefa Sládka, ředitele velkoobchodu MOL Česká republika je MOL Index nezávislým nástrojem pro tvorbu finální ceny s cílem minimalizovat negativní dopady na společnost a také na zákaznické portfolio. „Ochrana naší firmy a stabilita podnikání našich zákazníků je na prvním místě,“ uvádí Josef Sládek. MOL pečlivě hodnotil veškerá potenciální rizika plynoucí ze změny, včetně dopadů na zákaznické portfolio a na samotnou společnost, včetně zohlednění struktury jejich dodavatelského řetězce. Hodnotit přínos indexu si zástupci MOLu ještě za tak krátkou dobu zatím netroufají. Obě společnosti ale vyzdvihují fakt, že zatímco dříve byl cenový mechanismus založen na bázi veřejně nedostupných kotací, za které bylo třeba platit nemalé částky, současné vlastní indexy jsou mnohem transparentnější. Udávané ceny jsou v českých korunách a i to je pro orientaci podle obou hráčů rozhodně přínosem.
Důvěřuj, ale prověřuj
Nervozita na trhu vychází především z obavy zneužití postavení silného hráče, jenž může (ač nemusí) s trhem v budoucnu výrazně manipulovat. „Pokud se na to podíváme z principu, pak metoda, ve které určuje cenu jediný, byť nejsilnější hráč na trhu, není tím nejlepším řešením,“ míní Ivan Indráček, předseda představenstva SČS – Unie nezávislých petrolejářů ČR, který dlouhodobě upozorňuje na možná negativa indexů, z nichž nejvýraznější jsou v dlouhodobém horizontu snížení počtu menších distributorů a následné zvýšení cen. Unipetrol Index by podle něho teoreticky mohl být akceptovatelným nástrojem, pokud by s ním pracoval osvícený hráč: „Ale na takový přístup se nejenže nelze spolehnout, ten se musí z principu odmítat, neboť rizika s ním spojená jsou násobně vyšší, než možné přínosy,“ je přesvědčen.
Podle bývalého vysoce postaveného manažera společnosti Unipetrol, který si nepřál být jmenován, o transparentní způsob stanovení cen nejde. Cílem obchodní politiky Unipetrolu i MOLu je podle něj ve střednědobém horizontu zlikvidovat velkoobchodní společnosti, které měly a dosud mají na tuzemském trhu významný podíl na distribuci pohonných hmot a následné „vyčištění“ trhu čerpacích stanic, tedy jejich uzavírání, což bude provázeno postupným navyšováním velkoobchodních nákupních cen pro „nebarevné“ čerpací stanice, protože ty už na rozdíl od velkoobchodníků nebudou schopné si vzhledem k administrativní a finanční náročnosti zajišťovat nákup pohonných hmot za nižší ceny ze zahraničí.
Není prý také náhoda, že Unipetrol sloučil Benzinu, Českou rafinérskou a Unipetrol RPA do jedné společnosti – odpadla tím možnost zkoumat ceny, za jaké Benzina paliva nakupuje a jen těžko se bude prokazovat, že bude mít podstatně nižší ceny pohonných hmot než ostatní pumpaři. „Kombinace nízkých prodejních cen pohonných hmot na pumpách a vyšších nákupních cen z rafinérií pak bude pro zákazníky z „nebarevného“ sektoru smrtící.
Existuje hrozba zneužití?
I on upozorňuje zejména na fakt, že je-li cenotvorba výhradně v rukách dodavatele paliva, jenž má na trhu dominantní postavení, může být v budoucnu zneužita. Za férovou cenotvorbu je podle něj možné považovat pouze tu, jenž je postavena na mezinárodních cenách ropných derivátů, jak to bylo na českém trhu naprostým standardem v předchozích dvaceti letech, kdy se jako cenové reference používaly kotace Platts s paritou FOB Rotterdam Barges. Na výši těchto kotací a z nich přepočtených finálních kupních cen neměli dodavatelé ani kupující žádný vliv, vše bylo pro obě strany transparentní. Problémy některé z místních rafinérií v případě neplánovaných či plánovaných výpadků výroby pak neměly vliv na výši kupní ceny, pokud měl zákazník s dodavatelem uzavřenou termínovanou kupní smlouvu. „Dnešní indexová cenotvorba Unipetrolu naopak umožní v případě omezení výroby či nedostatku zboží okamžité navýšení cen a kupující s tím nic nenadělá, může maximálně neodebrat a zaplatit vysokou pokutu. Jinými slovy, původní cenotvorba postavená na kotací Platts chránila velkou část trhu před přenášením problémů místních rafinérií na zákazníky,“ je přesvědčen bývalý pracovník Unipetrolu. Oba klíčoví dodavatelé navíc podle něj pokračují ve shodě a v nových smlouvách negarantují výši ceny. A nejen to. Indexové ceny MOLu prý kopírují cenový index Unipetrolu a i slevy z těchto indexů, poskytované oběma dřívějšími konkurenty, se téměř neliší. Obě firmy také mění aktivitu na trzích, kde dominantně působí. Unipetrol výrazným způsobem omezuje svou aktivitu na trzích svého dřívějšího konkurenta (Slovensko a Maďarsko) a MOL na oplátku ve velkoobchodě dobrovolně vyklízí své pozice na trhu českém.
Podobný „systém“ prý funguje v Maďarsku, na Slovensku i v Polsku, kde má MOL, resp. skupina PKN Orlen, jejíž součástí je Unipetrol od roku 2005, dominantní postavení. „Jde o trhy, kde velkoobchodní ceny patří k nejvyšším v Evropě a kde je minimum distribučních firem a i většinu trhu čerpacích stanic kontrolují tyto dva koncerny. Na západ od našich hranic nic podobného nenajdete,“ uzavírá bývalý manažer.
Zřejmě až delší čas ukáže, zda byly obavy firem liché či oprávněné. Své k tomu jistě řekne i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Místopředseda sekce legislativy a veřejné regulace Petr Solský potvrdil, že podnětem k prošetření celé situace se už jeho úřad zabývá.
(JH)