Vodíková mobilita je považována za jednu z technologií pro dekarbonizaci dopravy, mimo jiné je také zakotvena v Národním akčním plánu čisté mobility. Web cistadoprava.cz analyzoval aktuální stav vodíkové mobility v zemích Evropské unie na základě dostupných dat o plnicích stanicích (H2) a vozidlech FCEV, která vycházejí ze zdrojových dat Evropské observatoře pro alternativní paliva.
Celkem je v zemích Evropské unie evidováno 269 veřejných vodíkových plnicích stanic, přičemž největší pokrytí vykazuje Německo (113), následované Francií (62) a Nizozemskem (49). Jen v těchto třech zemích je tak k dispozici 83,3 % všech vodíkových plnících stanic v Evropské unii. V 16 zemích nejsou stanice k dispozici vůbec. Většina stanic nabízí vysokotlaké plnění (700 bar), které je standardem pro osobní automobily, ale některé stanice poskytují i nízkotlaké plnění (350 bar), vhodné pro některé typy užitkových vozidel.
V České republice jsou k dispozici čtyři stanice – všechny umí plnit na tlak 700 bar. Podrobné a aktuální informace o české vodíkové infrastruktuře poskytuje Vodíková mapa ČR, která je součástí webu Čistá doprava. „Webovou aplikaci jsme vyvinuli za účelem systematického monitoringu, analýzy aktuálního stavu a dynamiky rozvoje vodíkové infrastruktury v kontextu dopravního sektoru. Aplikace poskytuje komplexní přehled projektů výstavby plnicích stanic a zařízení pro produkci vodíku, včetně jejich zařazení do jednotlivých fází realizace,“ vysvětluje Bronislav Vahalík, vedoucí Oblasti vodíkových technologií Centra dopravního výzkumu.
Od ledna 2023 vede Centrum dopravního výzkumu, v. v. i., jako hlavní příjemce projekt s názvem Národní centrum vodíkové mobility (NAHYC-m). Tento projekt se zaměřuje na řešení klíčových otázek a podporu rychlejšího využití vodíku v dopravě v České republice. Podrobnosti o jednotlivých tématech a zveřejněné výsledky výzkumu najdete na projektovém webu, který je součástí portálu cistadoprava.cz. Na podporu rozvoje vodíkových plnících stanic probíhají do konce března dvě výzvy Ministerstva dopravy v rámci Programu Doprava 2021–2027: podél hlavní sítě TEN-T (33) a v městských uzlech (34).
V zemích EU je provozováno celkem 5 636 vozidel s vodíkovým palivovým článkem (FCEV), z nichž 4 987 jsou osobní automobily a lehká užitková vozidla (M1+N1), 479 autobusů (M2+M3) a 170 nákladních vozidel (N2+N3). Nejvíce vozidel je registrováno v Německu (2 590), Francii (1 301) a Nizozemsku (778). V uvedených třech zemích je tak provozováno 82,8 % všech FCEV v Evropské unii.
„V České republice je aktuálně provozováno 29 osobních vozidel s vodíkovým palivovým článkem (FCEV), přičemž nejvíce je zastoupena Toyota Mirai (23 vozidel), následuje Hyundai Nexo (6 vozidel). Z hlediska regionálního rozložení registrací převažuje hlavní město Praha s 21 vozidly, následováno Moravskoslezským krajem se 4 vozidly. Ve Středočeském kraji jsou registrována 2 vozidla, zatímco Karlovarský a Ústecký kraj evidují po jednom vozidle. V roce 2024 nebyla v České republice registrována žádná nová vozidla FCEV, pouze jedno ojeté,“ komentuje aktuální situaci v oblasti vodíkové mobility v České republice Lukáš Kadula z Centra dopravního výzkumu.
Relativizované informace poskytuje ukazatel poměru počtu vozidel FCEV na jednu plnicí stanici (FCEV/H2). V průměru na jednu stanici připadá v Evropě 21 vozidel FCEV. Nejvyšší poměr vykazuje Polsko (67), naopak nejnižší Dánsko (6) a Česká republika (7). Z analýzy je patrné, že vodíková mobilita se v zemích EU stále se nachází v rané fázi rozvoje. Naprosto zásadní roli v oblasti adopce vodíkové mobility hrají v podstatě jen tři země – Německo, Francie a Nizozemsko. Otázkou zůstává, jak velký potenciál – stát se významnou součástí udržitelné dopravy – má vodíková mobilita například ve srovnání s bateriovou elektromobilitou. V zemích EU je aktuálně provozováno více než 6,5 milionu bateriových elektrických vozidel. Tato vozidla mají podle posledních dostupných dat k dispozici více než 880 tisíc veřejných dobíjecích bodů, z toho v České republice téměř 6 400.