Veřejných čerpacích stanic je v Česku podle statistiky Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) téměř 4000. Z toho asi tři čtvrtiny tvoří „standardní“ čerpačky s prodejem zejména benzínu a nafty. S velkým náskokem je největším provozovatelem společnost Orlen Unipetrol (síť stanic Orlen, dříve Benzina). Z velké pětky největších pumpařů významně posílila státní firma Čepro provozující čerpací stanice EuroOil, jež loni převzala stanice RoBin Oil.
Podle MPO (údaje z 18. 6. 2025) je v Česku celkem 7 733 čerpacích stanic. Téměř polovinu z toho tvoří neveřejné čerpací stanice s vymezeným přístupem a prodejem či výdejní jednotky v různých podnikových areálech. Stanic, kde si může doplnit palivo běžný motorista, je tak dle aktuální evidence MPO 3948.
Uvažujeme-li celkovou délku dálniční a silniční sítě zahrnující silnice I., II. a III. třídy, která v Česku činí asi 56 tisíc kilometrů, tak statisticky narazíte na veřejnou čerpací stanicí každých 14 kilometrů. Toto běžně uváděné číslo ale není úplně vypovídající. „Evidence ministerstva rozlišuje v rámci veřejných stanic tzv. ‚standardní‘ čerpací stanice, u kterých lze primárně natankovat benzín a naftu, a těch je evidováno 2855. Zbytek představují například samostatné plnicí stanice CNG. Motoristé s pohonem na konvenční paliva tak mohou natankovat v průměru na každém téměř dvacátém kilometru,“ upřesňuje Damir Duraković, generální ředitel Axigonu, který je autorizovaným distributorem tankovacích karet Shell a EuroOil.
Síť čerpacích stanic v Česku je tak podle odborníků mimořádně hustá. Trh je nasycený s omezeným prostorem pro expanzi. „Nové stanice mohou vznikat, ale pouze na nově budovaných úsecích dálnic, silnic a obchvatů měst. Přitom vedle sortimentu moderních ekologických paliv s nízkou uhlíkovou stopou, rychlodobíjecími stojany bude kladen důraz i na moderní trendy v občerstvení a dalších službách,“ říká Václav Loula, tiskový mluvčí České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO).
Do strategických kroků bude podle něj patřit rozšiřování alternativních druhů paliv s cílem snižovat emise CO2. Prioritou budou především kapalné alternativy, kam patří např. HVO dále bioCNG, a bioLNG nebo v budoucnu i další syntetická paliva, tzv. e-paliva. O dalším směřování bude rozhodovat i vývoj vozového parku, kde se zatím z 95 % používají klasická automobilová paliva.
Hustá síť nezávislých majitelů čerpacích stanic
Kromě vysoké hustoty čerpacích stanic je pro Česko charakteristický vysoký počet malých nezávislých majitelů čerpacích stanic. MPO eviduje celkem 1563 vlastníků a z toho 1316 jich vlastní pouze jednu čerpací stanici, dalším 179 patří 2 až 4 stanice. Na opačném pólu stojí pětice největších petrolejářů, kteří provozují sítě s více než 130 čerpačkami. Podle ČAPPO, která sdružuje tyto největší hráče, to představuje více než 1300 veřejných čerpacích stanic v Česku.
Největší sítí disponuje Orlen (dříve Benzina), který v Česku provozuje celkem 439 stanic. Dvojkou je z hlediska počtu čerpaček společnost MOL provozující 302 čerpacích stanic. Státní Čepro provozuje sítě stanic EuroOil a RoBiN Oil, což představuje celkově 285 stanic. Na čtvrtém místě v pořadí je Shell se 179 stanicemi a pátou největší síť čítající aktuálně 139 stanic provozuje OMV. „Čepro díky loňské fúzi se společností RoBiN Oil významně posílilo. RoBiN Oil provozoval 75 čerpacích stanic, což byla mimo ‚velkou pětku‘ největší síť v Česku,“ říká Damir Duraković.
Přestože čerpacích stanic je poměrně dost a boj o zákazníka je zejména v regionech a menších městech tvrdý, na dálnicích si pumpaři mohou dovolit výrazně vyšší marže. Ceny paliv jsou zde o dost vyšší, protože řidičům se při delších cestách většinou nechce kvůli tankování a občerstvení sjíždět mimo hlavní tah. Firmy i živnostníci přitom mohou výrazně ušetřit využitím tankovacích karet s plošnou cenou paliva, která platí pro držitele karty v celé síti bez ohledu na to, zda jde o dálniční čerpačku.
